30. 4. 2026, Česká televize
Umělá inteligence se velmi rychle stává součástí každodenního života, firemní praxe, vědy i veřejné správy. Přináší obrovský potenciál, ale zároveň i reálná rizika. Proto není správnou odpovědí ani nekritické nadšení, ani strach. Klíčové je naučit se s AI pracovat odpovědně, bezpečně a strategicky.
O tom, zda je umělá inteligence spíše pomocníkem, nebo hrozbou, jsem nedávno diskutoval v pořadu De facto České televize.
Můj pohled je v tomto směru jednoznačný: AI představuje obrovskou příležitost. Pro firmy, výzkum, veřejnou správu, každodenní fungování společnosti i celou ekonomiku. Sám s nástroji umělé inteligence pracuji prakticky každý den a vnímám, jak výrazně mohou pomáhat při analýze informací, přípravě podkladů, zvyšování produktivity i hledání nových řešení.
Zároveň by ale bylo chybou zavírat oči před riziky. Umělá inteligence je mimořádně silný nástroj. A stejně jako každý silný nástroj může být využita velmi užitečně, ale také zneužita. Právě proto potřebujeme kombinovat dvě věci: jasná pravidla a odpovědný přístup každého uživatele.
Evropa nastavuje pravidla pro důvěryhodnou AI
V Evropské unii máme AI Act, který vytváří právní rámec pro důvěryhodnou a bezpečnou umělou inteligenci. Jeho cílem je nastavit pravidla pro vývoj, uvádění na trh a používání AI systémů tak, aby se minimalizovala nejzávažnější rizika a zároveň zůstal zachován prostor pro inovace.
AI Act řeší mimo jiné zakázané praktiky, například manipulativní nebo klamavé AI systémy, a zavádí přísnější požadavky pro takzvané vysoce rizikové systémy. U nich se klade důraz například na řízení rizik, kvalitu dat, transparentnost, technickou dokumentaci, lidský dohled nebo kybernetickou bezpečnost.
To je důležité, protože důvěra v AI nevznikne sama od sebe. Musí být podložena pravidly, kontrolou, odpovědností a schopností vysvětlit, jak konkrétní systém funguje a jaká rizika může přinášet.
Česko buduje vlastní dozorovou infrastrukturu
Také v České republice vrcholí přípravy národní implementace evropského rámce pro umělou inteligenci. Vzniká dozorová a institucionální infrastruktura, která bude hrát důležitou roli při uplatňování pravidel v praxi.
Klíčovou roli má sehrát například Český telekomunikační úřad jako hlavní dozorový orgán. Důležitá bude také role odborných institucí, včetně Českého metrologického institutu, který má poskytovat certifikace tam, kde je konkrétní výrobci nebo poskytovatelé budou potřebovat.
Regulace ale nesmí být vnímána jen jako administrativní povinnost. Měla by být nástrojem, který pomůže nastavit férové prostředí, zvýšit důvěru v AI řešení a zároveň umožnit firmám i institucím inovovat bezpečně a předvídatelně.
Legislativa sama o sobě nestačí
Bylo by však chybou spoléhat se pouze na zákony. Ani nejlepší legislativa nedokáže nahradit odpovědnost uživatelů, vzdělávání a zdravý úsudek.
Bezpečné používání AI se musí stát běžnou součástí digitální gramotnosti. Nejen u expertů, vývojářů nebo právníků, ale napříč celou společností. Od studentů přes zaměstnance firem a veřejné správy až po seniory.
Právě zde máme před sebou jeden z největších úkolů. Potřebujeme výrazně posílit vzdělávání v oblasti AI. Lidé musí rozumět tomu, co AI umí, kde jsou její limity, jak ověřovat výstupy, jak chránit citlivá data a kdy je nutné být obezřetný.
Nestačí říkat, že AI je příležitost. Musíme lidem dát schopnosti, aby ji skutečně dokázali využít.
AI může být i nástrojem ochrany
Vedle pravidel a vzdělávání musíme investovat také do pokročilých AI systémů, které nám pomohou chránit společnost před novými typy hrozeb. To se týká zejména kybernetické bezpečnosti, obranyschopnosti státu, ochrany kritické infrastruktury nebo detekce dezinformací a digitálních manipulací.
Umělá inteligence totiž není jen zdrojem nových rizik. Může být také zásadním nástrojem, jak se proti těmto rizikům bránit. Pokud ji nebudeme rozvíjet my, budou ji rozvíjet jiní. A ne vždy s hodnotami, které odpovídají evropskému pojetí demokracie, bezpečnosti a ochrany člověka.
Bát se nestačí. Musíme být připraveni
Debata o umělé inteligenci by neměla stát na otázce, zda AI zastavit. To už dnes není realistická možnost. Globální závod v AI běží a bude pokračovat.
Skutečná otázka zní jinak: budeme pouze pasivními příjemci technologií vyvinutých jinde, nebo budeme aktivní součástí jejich vývoje, regulace a bezpečného využívání?
Za mě je odpověď jasná. Česká republika i Evropa musí být u toho. Připravené, vzdělané, technologicky schopné a strategicky sebevědomé.
Strach sám o sobě není řešení. Řešením je odpovědnost, vzdělávání, chytrá regulace a aktivní zapojení. Pokud zůstaneme stranou, nezískáme větší bezpečí. Pouze začneme zaostávat.
